THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
V podstate nejde o nový album, to len Metal Blade uznali kvality energickej pätice za hodné propagácie aj v Európe, takže ich debutové a zatiaľ jediné dlhohrajúce dielo z roku 2003 nachádza cestu na starý kontinent, kde má HC tiež svoje početné publikum. Spomínaný debut vychádza pod záštitou labelu Ironclad, patriaceho frontmanovi nie neznámych UNEARTH – Trevorovi Phippsovi.
Samotný fakt, že „Valor And Vengeance“ je materiál ešte z roku 2003, má za následok to, že máme do činenia s trošku odlišným kovovým HC, než akým sú súčasné hybridné nahrávky fešákov tlačených do škatuľky NWOAHM. SINCE THE FLOOD však nezamrzli len u jedného zdroja inšpirácie a svoju produkciu obohacujú viacerými prvkami, avšak v porovnaní so súčasnými módnymi veličinami tak robia oveľa šikovnejšie a citlivejšie. Základom tak zostáva silne metalové a brutálne HC na spôsob súputníkov HATEBREED, avšak pestrejšie a bohatšie na melodické spestrenia. Odkazy na klasické NYHC formácie z prvej polovice deväťdesiatych rokov typu „Valor And Vengeance“ s mimoriadne silným textom, striedajú veci na spôsob „These Scars“ so švédskym melodickým drhnutím strún z pred-IN FLAMES éry (čo kapelu celkom sympaticky stavia mimo ostatné súčasné veci) a neraz sa v gitarových vyhrávkach odviažu k atypicky rockovo hravým linkám. „In My Way“ zdobí rýchla rytmika v štýle veteránov SICK OF IT ALL striedaná pomalším skákavými tempami. Praveké Švédsko opäť povstáva v rýchlych pasážach šiestej „The Only Way“, v ďalších skladbách dôjde aj na postupy typické starším PRO-PAIN. Rozumná dĺžka jednotlivých vecí chráni pred monotónnosťou. Aj záverečné skladby albumu neuberajú SINCE THE FLOOD z energie, zúrivosti a i textového odhodlania čeliť špine všedného dňa. Na záver CD našla cestu ako bonus oproti pôvodnej verzii aj nová rýchlovka „Laid To Rest“.
Uvádzanie známejších mien v súvislosti s hudbou SINCE THE FLOOD tento krát nie je vytýkanie, skôr naopak – práve „Valor And Vengeance“ je albumom, kde nižšiu mieru originality zatieni mimoriadne nasadenie, uveriteľná láska k svojmu štýlu a z každej skladby sršiaci entuziazmus, ale i hudobná zložka predsa len odlišujúca potetovaný kvintet od kolegov zo stajne Metal Blade. SINCE THE FLOOD túto jeseň vymetajú európske kluby s dnes už veteránmi MADBALL spolu so SWORN ENEMY, čo sľubuje aj podľa záznamu pódiového podania dvojice „Valor And Vengeance“ a „24K“ silný zážitok porovnateľný s dvojhodinovkou strávenou v posilovni.
Nižšiu mieru originality zatieni mimoriadne nasadenie, uveriteľná láska k svojmu štýlu a z každej skladby sršiaci entuziazmus, ale i hudobná zložka predsa len odlišujúca potetovaný kvintet od kolegov zo stajne Metal Blade.
7 / 10
1. Valor And Vengeance
2. These Scars
3. In My Way
4. 24K
5. Up In Arms
6. The Only Way
7. In My Eyes
8. Enough Said
9. For Today
10. This World Is Dead To Me
Valor And Vengeance (2005)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Ironclad Recordings / Metal Blade
Stopáž: 31:42
Parádny perfektne nazvučený moderný hardcorový album.... Takto by mal znieť new school hardcore (aj s metalovými prvkami v tomto prípade), nie ako sa snažia presvedčiť niektoré mladé bandy, ktorých muzika má s hardcorom spoločné asi toľko čo Iron Maiden s americkým country...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.